„Jaké SmysloHraní? Sensory Play? A co že to je?“ zeptala se mě moje kamarádka, když jsem poprvé zmínila způsob hry, který jsem v té době nově zkoušela se synem. Byly jsme zrovna na kojeneckém plavání a pozorovaly děti, jak si spolu při čekání na lekci hrají. Poté, co jsem jí vysvětlila podstatu, tak jen mávla rukou a prohodila: „To není nic pro mě, nechci si doma přidělávat bordel. On je hrozný drak, všechno by mi vysypal a rozlil a já bych za ním musela pořád běhat.“
Mrzelo mě, že z toho, co jsem jí o Sensory Play řekla, si odnesla jen jednu informaci: Vzniká při tom bordel. Vážně?
Chtěla jsem jí připomenout, že si často stěžuje, jak její syn dokáže udělat nepořádek během pár okamžiků, ať už se mu do rukou dostane cokoliv. Při Sensory Play by ale ten „bordel“ měl alespoň nějaký smysl, šlo by o tzv. řízený nepořádek. A otázkou je, jestli by během hry vůbec vznikl… Nechala jsem to být a rozhodla se jí ukázat, o co se jedná, až přijdou na návštěvu k nám domů.
Věděla jsem už, že Sensory Play má nesporný přínos pro zdravý vývoj dítěte, především – dítě trénuje poznávání světa všemi smysly.
Mezi další výhody patří například:
A další důležité dovednosti, které jsem sepsala v e-booku zdarma Velikonoční Smyslové hraní a také v e-booku Sensory Play.
Jedno odpoledne jsme se tedy s kamarádkou sešly u nás doma. Připravila jsem pro oba naše kluky stejné sensory boxy – vyhraněná místa pro Sensory Play. Proč stejné? To maminky určitě ví… aby se nám hned na začátku kluci nepoprali, kdo bude mít jaký box 🙂
V tomto případě se jednalo o dva plechy naplněné dětskou krupicí. Do obou jsem přidala kelímek, sítko, lžičku, kamínky a misku barevné rýže. Spoustu dalších možností, jak takový box připravit, najdete v mém e-booku SensoryPlay nebo v e-booku zdarma Velikonoční Smyslové hraní.
Kamarádka na to koukala jak zjara. V tu chvíli jsem tušila, co se jí asi tak honilo hlavou – S tímhle si jako má tady hrát? Panebože, jak ho tu mám asi uhlídat, aby něco nevysypal, kam nemá?
A víte co? Nevysypal.
Chlapec, o kterém maminka vždycky tvrdila, že je jako neřízená střela, vydržel půl hodiny přesívat rýži a krupici, dával kamínky do kelímku a zase vyndával. Společně s mým synem pak hledali ztracené kamínky v hromádkách krupice. Kamarádka byla celá vyjevená. „Takhle dlouho si většinou s ničím nehraje.“ Jen jsem se usmívala.
Důležité je však také to, že jakmile kluci přestali plechům věnovat pozornost, okamžitě jsem šla a plechy schovala. Ztráta zaujetí je právě moment, kdy by mohl vzniknout ten obávaný nepořádek.
Teď už víte několik typických znaků Sensory Play:
Skvělým zjištěním pro mě osobně bylo, že při hře tohoto typu se používají věci, které mám většinou běžně doma a nejsou drahé.
Můžete mít stejně jako moje kamarádka pochyby, jestli je Sensory Play vhodné pro Vaše dítě, jestli by ho to bavilo a podobně. Nebo si nejste jistí, že byste herní prostor dokázali vhodně připravit. Nejste v tom sami. Stejně tak jsem na začátku váhala i já. Těmto nejistotám a pochybnostem se budu věnovat v dalších článcích.
Když se mě ale někdo zeptá, jestli Sensory Play má smysl, s klidem odpovídám: „Ano, má.“ 🙂