Sedím na lehátku, jsme na dovolené a já zrovna pozoruji syna, jak si hraje s pískem. Přesypává ho z jedné bábovičky do druhé, pak najednou obě bábovičky vysype na zem a vesele se zaboří rukama do písku.
Najedou si to úplně dokážu představit – ten pocit, když se ruce dotknou horkého písku navrchu a postupný šok, když se zaboří tak hluboko, kde je písek vlhký a studený. Přesně ten, ze kterého se dělají bábovičky nejlépe. Vzpomínáte?
Vybavím si to tak živě, že mám chuť vstát a skutečně to vyzkoušet – zabořit ruce do písku společně se synem a zkoušet, co všechno z něj jde postavit. A proč ne? Co mě vlastně drží zpátky? Že jsem už dospělá, a tak nemám nárok?
Děti mají jednu úžasnou vrozenou vlastnost – zvídavost, je to neúnavná touha objevovat svět všemi smysly. Je to to, co je žene ve vývoji kupředu, díky čemu se malé miminko přetočí poprvé na bříško, začne se plazit, chodit, běhat.
Bohužel je to také vlastnost, která se věkem postupně otupí – výchova a často systém, ve kterém žijeme, naši zvídavost postupně ubíjí. Určitě to znáte. Kolikrát jste jako děti slyšeli v situacích, kdy to nebylo vyloženě potřeba, věty: „Nesahej na to, rozbiješ to! Jdi od toho! Nech to být!“ apod. Ale vy jste jen chtěli prozkoumávat svět.
Smyslové podněty jsou pro člověka velmi důležité. Dá se říct životně důležité, smysly nás varují v případě nebezpečí – cítíme žár, tak ucukneme rukou pryč; vidíme strmý sráz, tak jdeme stranou; když nám něco chutná zvláštně, vyplivneme to apod.
Proto je důležité smysly trénovat a nechat dětem volný prostor k jejich zdokonalování (samozřejmě tak, aby to bylo bezpečné).
Na začátku je malé dítě – malý průzkumník odhodlaný objevit celý svět. Po pár letech je tu ale dospělý člověk, u kterého zvídavost zmizela, chce jen přežít pracovní den v klidu a být co nejdříve doma. Poznáváte se? Bohužel to takto má zřejmě většina dospělých lidí – pokud ne, tak vám strašně moc gratuluji a mám velkou radost!
Je ale škoda přijít o nadšení objevovat nepoznané. Jak ho můžeme získat zpět? A jak se to podařilo mně?
Stále sedím na lehátku a dumám. Nakonec vstanu a sednu si na písek vedle syna. Co na tom, že budu mít písek asi všude, co na tom, že paní vedle za chvíli nechápavě kroutí hlavou, jakože co to tu já dospělá předvádím 😀 Je mi to jedno!
Synovo nadšení, že si maminka hraje s ním je tou nejlepší věcí na světě. A já se zároveň přesvědčím, že písek je přesně takový, jak jsem si představovala. Stavíme obří hrady z písku a společně je pak dokola boříme.
Aniž bych to tušila, tak jsem tenkrát sama začala společně se synem hraní typu Sensory Play. Chtěla jsem zjistit, jaký bude písek na pohmat a svou zvídavost jsem poslechla.
Sensory Play pomáhá dětem vnímat svět všemi smysly a podobně je to u dospělých – nám toto hraní připomíná, jak které podněty působí na naše smysly, vybavujeme si věci, které jsme třeba zapomněli.
Fakt, že podpora smyslů je důležitá i u dospělých, pochopili dobře např. v asijských zemích, kde jsou oblíbené tzv. zenové zahrady (jak taková zahrada vypadá, vidíte dole na fotografiích). Nejen, že jsou stylovým doplňkem v mnoha kancelářích, ale pomáhají lidem s koncentrací, uklidnit se a zpomalit během dne.
Ptáte se, co tedy ze Sensory Play můžete vyzkoušet, abyste probudili svou ospalou zvídavost? V podstatě všechno! Vše, co připravíte pro své děti, můžete vyzkoušet společně s nimi. 🙂 Pro začátek můžete zkusit třeba tyto aktivity:
Další inspiraci pak najdete ke stažení zde na mých stránkách.
Nezapomeňte, že Sensory Play je skvělé i pro všechny babičky a dědečky, obecně pro starší lidi, kteří mohou trpět poruchou soustředění apod. Pro ně jsou skvělými aktivitami právě hraní s modelínou, s kinetickým pískem nebo kreslení vzorců do krupičky. Můžete pro ně připravit třeba i kvíz na zvuky hudebních nástrojů.
Jak jste na tom Vy? Už jste Sensory Play vyzkoušeli? Já třeba miluji hraní s kinetickým pískem. 🙂
A takovou mou neřestí je to, že pokaždé, když jdeme na dětské hřiště a je tam volno, tak se na houpačce zhoupnu několikrát také – zatím žádná nepraskla. 😀