Syn se naučil sedět, konečně! Konečně už si s ním můžu jít hrát na pískoviště. Nemůžu se dočkat.
Jsme tu. Posadím ho do písku a pozoruji ho, je na něm vidět, že by si rád hrál, ale váhá. Naberu do hrsti písek a ukazuji mu, jak se mi sype mezi prsty. V duchu ho popoháním – No tak, vždyť je to jen písek, proč si nechceš hrát?
Znáte to?
Syn chvíli sleduje ostatní děti. Pak se jednou rukou váhavě dotkne písku. Mám radost. Hurá! To to trvalo.
Ze začátku jsem to nechápala. Je to dítě, tak proč nadšeně nechce hned v pískovišti stavět bábovičky? Teď už znám ten důvod. Je totiž sensory sensitive.
Co to znamená? Lidé, kteří se dají označit jako sensory sensitive (někdy se takový člověk nazývá i sensory avoider) trpí, pokud je kolem nich příliš vjemů. Jsou pak přestimulovaní, přetížení tím množstvím nových informací, které jejich smysly musí zpracovat.
Přetížit můžeme kterýkoliv z pěti smyslů – zrak, sluch, chuť, čich i hmat.
Oproti tomu sensory seeker je člověk, který podněty záměrně vyhledává, touží po nových vjemech.
Na obrázku můžete vidět základní znaky, jak poznat rozdíl mezi osobami sensory sensitive a sensory seeker.
Zdroj informací: www.funsensoryplay.com
Ale děti, obecně všichni lidé, se nedají rozdělit jednoduše do těchto dvou skupin. Dítě může být i kombinací obou typů, jak jsem se u syna sama přesvědčila.
Moc rád leze po výškách nebo nahlas zpívá, je ale sensory sensitive právě na hmat. Trvá mu, než se dotkne něčeho, co nezná. Nejprve si to musí pořádně prohlédnout. Nejlépe snáší situaci, pokud mu ukážu, co ta konkrétní věc dělá. Pak už mu nedělá problém si s novým materiálem hrát.
Musím říct, že právě díky Sensory Play a pomocí sensory boxů se rozvinulo jeho nadšení zkoušet nové věci a už není tak ostýchavý se něčeho nového dotknout.
Existují způsoby, jak můžete dětem pomoci zvládnout přetížení smyslů, pokud vypozorujete, že je daná situace na ně moc.
Vyzkoušejte např.:
Je také možné, že dítě z té přecitlivělosti na nějaké vjemy časem vyroste. To si myslím, že se právě děje u mého syna. Stejně tak se to zřejmě stalo i u mě.
Když se teď zpětně zamyslím a vybavím si některé situace, tak bych se také označila jednoznačně za sensory sensitive osobu. Ale časem mi určité věci přestaly vadit. Jen jedno mi zůstalo dodnes – nesnáším velký hluk a příliš hlasité věci. A jak jste na tom Vy a Vaše děti?