Mgr. Jana Šolcová

Pozoruji svého staršího syna, jak se zápalem objevuje v barevné rýži pomocí sítka skryté kamínky a rozzáří se mu oči pokaždé, když se mu podaří najít další kamínek. Jsem nadšená. Dnes už chápu, jaké benefity mu přináší tato forma hraní, tzv. Sensory Play, česky Smyslové Hraní/SmysloHraní, a vím, jak pro něj hry připravit. Ze začátku jsem si ale nebyla moc jistá, jestli to vůbec stojí za námahu.

Když začal syn samostatně sedět, chtěla jsem mu nabídnout novou formu hraní, aby měl den více rozmanitý. Zároveň jsem zoufale hledala něco, co by ho dokázalo zabavit i na delší dobu, abych si v tom mateřském kolotoči také trochu oddychla.

Nechtěla jsem však mít pocit, že ho zanedbávám. Možnost posadit ho před televizi nebo dát mu do ruky mobilní telefon byla proti mému přesvědčení. Hledala jsem "zázrak", jenž by mi dovolil mít čas pro sebe, ale syna i vhodně rozvíjel. 

Stejně jako mnoho jiných dětí si i syn rád hrál s různými předměty z kuchyně, takže pánvičky, obracečky a naběračky jsem musela často hledat mezi hračkami. 🙂 A pak, když se mi vysypal pytlík mouky při úklidu nákupu a syn si v té mouce vesele hrál, to přišlo – vzpomněla jsem si na něco, o čem jsem slyšela už dávno předtím, než se vůbec narodil, na typ hry, jemuž se říká Sensory Play, tedy Smyslové Hraní.

O Sensory Play jsem poprvé slyšela jako au-pair v Londýně. V místních školkách měla tato forma hry důležité místo. Po studiu na Pedagogické fakultě UK jsem pracovala na jedné základní škole, kde se také někdy používal ke hře různý materiál. Pamatovala jsem si ale, že se tomu říkalo i „Messy Play“, protože při tom vznikal nepořádek. Ta představa mě trochu odrazovala – kdo by si proboha doma přidělával práci s úklidem?

Hledala jsem si tedy další informace. Dozvěděla jsem se, že tato forma hry je vymezená na konkrétní prostor, např. plastový box, a tam vzniká takový řízený nepořádek. To už znělo trochu lépe.

Dále jsem ale zjistila, že Sensory Play rozvíjí u dětí motorické dovednosti, velkou měrou podporuje kreativitu, koncentraci a učí děti vnímat svět všemi smysly. Naprosto mě to uchvátilo. Rozhodla jsem se, že tuto cestu ke hraní chci synovi předvést, a doufala jsem, že ho to zaujme tak jako mě.

Postupně jsem začala synovi nabízet ke hraní rýži, mouku, vodu, kamínky, vymýšlela pro něj miniaturní světy. Nejlepší na tom bylo, že si hrál s věcmi, které máme většinou běžně doma a nebyly vůbec drahé.

Díky své několikaleté praxi s dětmi jsem už věděla, co by se mohlo synovi líbit, a podle toho jsem mu materiály připravovala. Uvědomila jsem si ale, že existují rodiče, kteří nemají takové zkušenosti s dětským světem a o hře tohoto typu nikdy neslyšeli, proto ani nemůžou vědět, jak moc dítěti prospívá.

A tak vznikla elektronická kniha Sensory Play, kde detailně popisuji, co všechno je pro hraní potřeba, např. jaké materiály a nástroje jsou vhodné. Především zde ale najdete návody a také fotografie již vytvořených boxů a dalších aktivit založených na podstatě Sensory Play. Nemusíte si tak lámat hlavu, že nevíte, jak má takový box vypadat a jak ho připravit.

Kniha otevírá dveře do světa Vašich dětí. Zjistíte, že je plný fantazie a neomezených možností. Třeba Vás to dětské nadšení také zláká hrát si společně s nimi.

I my dospělí bychom si měli čas od času připomenout, jaké to je, být dítětem. 🙂